Theatre Of Tragedy je doom metalova skupina z Norska. Tato skupina vznikla v dobe, kdy se zacal rozmahat doom metal. Theatre Of Tragedy se sklada ze sedmi clenu a behem leta roku 1995 ztvorili pod dohledem Dana Sw�no (Edge Of Sanity) sve prvni album s jednoduchym nazvem "Theatre Of Tragedy". Toto album je v porovnani s ostatnimi alby podobneho zamereni mnohem pristupnejsi i pro posluchace holdujici zcela jinym hudebnim odvetvim. Uvedene album je sice opredeno temnou ponurosti a jeho prubeh je zalozen na tezkych postupech, ovsem prave diky temto vlastnostem nepatri k vytvorum, jez cloveka zacnou zahy nudit a prinuti ho je zaradit mezi nahravky odsouzene na nezajem.

V teto skupine se zpevu zhostili rovnou dva lide. Tezky murmur v podani Raymonda I.Rohonyi je oproti andelskemu hlasu Liv Kristine Espeanes naprosto desivy. A to je pravo to, co charakterizuje Theatre Of Tragedy.

Kdy presne tato skupina vznikla? Bylo to zacatkem roku 1994. V prubehu nekolika mesicu vydali sve prvni demo, ktere jim zabezpecilo pozornost ze strany posluchacu jak v Norsku, tak v ostatnich zemich Evropy. V teto chvili nabraly udalosti rychly spad. O tuto skupinu melo zajem hned nekolik vydavatelstvi, protoze tusili v teto skupine talent. Nakonec Theatre zakotvil v Massacre Records a jejich debut "Theatre Of Tragedy" se nahraval v roce 1995. A toto album zapusobilo jako bomba.

A co presne hraje Theatre Of Tragedy? Na toto vam odpovi Raymond, zpevak a textar:
"Nase vydavatelstvi nas na trh uvedlo jako doom-death metalovou kapelu, s cimz ani ja, ani ostatni nesouhlasime. Podle me hrajeme dramaticky goticky metal, sice temny a tezkopadny, jenomze ne zase az tak pomaly jako vetsina doomovych materialu. Klademe duraz zejmena na klavesy a velkou roli sehrava i nase sopranistka Liv Kristine Espeanes, jejiz hlas jsme narozdil od bezneho postupu jinych kapel vysunuli do popredi. Jini povazuji zensky hlas pouze za doplnek, my jsme ho vsak povznesli na nejvyssi piedestal. Vyuzivame mnozstvi neobvyklych napadu a snazime se delat takove veci, kterym se jine bandy ze strachu z vystrednosti vyhybaji. Pokousime se byt tvrdi a temni, ale soucasne dosahnout vytceny cil sveraznymi zpusoby. Pred hudebni strankou davame prednost pocitum. Nejvice nas ovlivnil Shakespeare."

Na obalu desky "Theatre..." je uvedeno motto: "Our Vitalie Is A Theatre, Until The Last Tragedy". Co to pro Theatre Of Tragedy znamena? O cem je cele album? Raymond opet rika: "Zivot je vlastne divadlo, tedy hra, jejiz dej si urcujeme sami, ale presto se nedokazeme vyhnout tragedii, ktera nas jednoho dne potka. Najednou prijde smrt a divadelni predstaveni skonci."

To bylo prvni album, ktere proslavilo Theatre Of Tragedy po cele Evrope. Raymond slibil, ze dalsi album vyjde jiz za rok a jejich producentem bude Pete Coleman, producent famoznich Paradise Lost.

Rok se s rokem sesel a na trh se dostalo album "Velvet Darkness They Fear". Co to znamenalo pro metal? Naprostou bombu, byli lepsi nez pred rokem.
Novinka "Velvet Darkness They Fear" uspesne navazuje na debut. Na Velvet... dominuje predevsim zvuk, pohybujici se mezi gotikou, doomem, rockem, klasikou a tvrdym metalem. Mimo to je toto album opet plne uzasnych duetu mezi sopranem zpevacky Espenaes a drsnym projevem Raymonda. Texty jsou opet ve staroanglickem jazyku jako na predchazejicim albu. Ovsem na tomto albu je jedna novinka. Ve ctyrech skladbach hraje rusky kvintet Nedeltcho Boiadjiev, ktery naprosto dokonale splynul s tvrdym metalem a to tak, ze to vypada, jako by metal s houslemi a violami patril k sobe odjakziva.
Na tomto albu je k povsimnuti to, ze oproti predeslemu albu jsou texty temnejsi a ponurejsi a proc? Na toto vam odpovi Kristine:
"Textarem nasi kapely je Raymond a proto by bylo lepsi zeptat se jeho. Ale je to tim, ze se nyni na svet diva z te temnejsi stranky. Vypravi o smrti a zivote. Predchazejici album bylo hlavne o lasce a sexu, dnes je v centru nasi pozornosti hlavne clovek jako takovy. Vsechna tato temata vlastne navzajem velmi souvisi. K lidskemu zivotu neodmyslitelne patri laska, ale tez smrt. Nejedna se vsak o blackmetalovou lyriku. Takove veci nas nezajimaji. Temnota nasich skladeb souvisi s norskou prirodou, ktera je sice nadherna, ale kvuli pocasi i casto pochmurna.

Nyni uz nejsou ovlivneni Shakespearem, ale od staroanglictiny neustoupili. Raymond dokonce ovlada tento styl psani a jde mu predevsim o atmosferu. S napadem pouzit do sve hudby housle a vubec cely kvintet prisli tehdy, kdyz se jim nedarilo dost verohodne nasamplovat ony nastroje na klavesach. Dopadlo to nakonec tak, ze jim rusove radi a ochotne pomohli. Nebyl s nimi zadny problem. Jejich pranim je, aby vse dokazali predvest na koncerte. Jedna skladba je nazpivana v nemcine a je urcena nemeckym fanouskum, kterych prece jenom maji nejvice.

Obal alba "Velvet..." je velice zajimavy. Naha zena zahalena do fialoveho sametu. No vzdyt samotny nazev v prekladu zni: "Boji se sametove temnoty". Timto obalem chteli zobrazit krasu a ne strach. Vubec cela tvorba Theatre Of Tragedy se posunula mirne do mystiky.

Pak v roce 1997 nasledovalo EP "A Rose For The Dead". Stylove to neni nic noveho. Toto EP je vsak predvoj prave chystaneho alba, ktere ma vyjit koncem tohoto roku a nebo zacatkem roku 1998.